O prázdninách jsem navštívil Alfreda Strejčka. „Tady si sedni, abych na tebe viděl, a povídej, jak se máš,“ řekl ten úžasný a moudrý člověk. A chvíli jsem povídal já a chvíli on… A pak řekl: „Můžu tě poprosit, Rosťo, jestli bys šel namočit do studené vody támhleten ručník a přiložil mi ho na víčka? To mi dělá...

Jeden příběh mluví o rabínovi, který se podíval do ospalých očí mladých mužů sedících v jeho třídě, a zeptal se jich: „Žáci, ví někdo, kdy končí noc a začíná den?“ Několik studentů opatrně zvedlo ruce. „Rabi,“ zeptal se jeden z nich, „je to tehdy, když se dá zřetelně rozeznat fíkovník od olivovníku?“ „Ne.“ Jiný žák...