Nedávno jsem byl na Šumavě na zvláštním místě, pojmenovaném podle kaple, která tam dříve stála. teď už tam jsou jenom základy, protože byla zničena za účelem vytvoření vojenského prostoru. Jedná se o Hauswaldskou kapli, u níž se nachází pramen, který má prý léčivé účinky a některé lidi uzdravil.
Každopádně na tomto místě byl obnoven pramen, který teče do otevřených dlaních, které jsou vytvořené ze skla a z těchto dlaních si návštěvník může nabrat vodu. Umělci zasadili tyto ruce do kamenného bloku, na kterém je nápis z biblické knihy Zjevení: „Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života“ (Zjevení 22,17).
Lidé rádi navštěvují místa opředená tajemstvím a zvlášť když jim nabízí uzdravení. Na tomto místě je velmi dobrá voda a každý z nás někdy žízní. Naše žízeň se dá uhasit tím, když se napijeme, ale jak se dá uhasit duchovní žízeň, kterou prožíváme? Je tu nějaká možnost?
Když jsem tak přemýšlel o tomto navštíveném místě. Uvědomil jsem si, že tento pramen je přístupný pro každého, dokonce i pro mě, který jsem na vozíku. Každý se může z něho napít a zadarmo. Existuje i jeden duchovní pramen, který je nám nabízený zadarmo a každý k němu má přístup.
Vybavil se mi jeden příběh, který je v Bibli. Jednoho horkého dne okolo poledne se u jedné studny v Samaří odehrála zajímavá událost. U této studny se setkala samařská žena s jedním mužem, který silně ovlivnil její život. Tato žena přicházela ke studni okolo poledne, kdy bylo největší horko. Většinou se chodilo ke studni ráno nebo večer, kdy bylo slunce snesitelnější. Jenže tato, žena přicházela v tento čas, protože v nedalekém městě, ve kterém žila, měla špatnou pověst a chtěla se vyhnou nepříjemným pohledům svých sousedů. Chtěla se vyhnou lidem, ale jednomu setkání se nevyhnula. U studny nalezla muže, který jí žádal, aby mu dala napít. Všimla si, že je žid, kteří mají Samařany v opovržení. Divila se, že ji o to žádá: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Muž ji na to odpověděl slovy: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ Žena se podivila, co muž povídá o živé vodě, kde by ji asi vzal, když nemá ani vědro a řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ On měl na mysli, ale jinou vodu, ne tu, co potřebuje naše fyzická těla, ale duchovní vodu, která naplní naši potřebu po duchovnu. Odpověděl ženě: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Žena zatoužila po daru, který ji pán nabízel. Byla tu, ale jedna překážka, aby mohla přijmout tento dar, musela se zbavit své hříšné minulosti a uvědomit si, že ve svém životě udělala mnoho chyb. Musela se nejdříve zbavit nánosů, které by živou vodu znehodnotili. Proto ji muž řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Poukázal na její život a její minulost, která ji tížila. Žena se chtěla tomuto rozhovoru vyhnou a rázně odvětila: „Nemám muže.“ Na to ji odvětil: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena se cítila zahanbena, nechápala jako to o ní může vědět. Vždyť to bylo její niterné tajemství. Uvědomila si, jak ji její minulost velmi tíží a že ten, co jí to říká není obyčejný člověk, ale že musí být přinejmenším prorok a odvětila: „Pane, vidím, že jsi prorok.“ Muž, s kterým mluvila byl Ježíš Kristus. Chtěla se vyhnou této konfrontaci s jejím životem, a tak odvedla téma na náboženské uctívaní. Věděla, že má přijít Mesiáš podle proroctví, a tak mu po krátkém rozhovoru řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Žena věděla, že má přijít zachránce, ale nevěděla, že stojí před ní a podivila se, když od muže uslyšela: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Žena v údivu a radosti odběhla do města, aby ostatním řekla o této novině. Uvědomila si, že potkala Syna Božího, který vidí do jejího srdce a je schopen ho uzdravit a uhasit tu žízeň, kterou má.
Možná také toužíte po vodě, která vás uzdraví a zahojí rány, které jste nasbírali během života. Můžou to být křivdy, zranění z dětství, naše spatné činy, závislosti, návyky a další věci, které si sebou neseme. Rádi byste se napily, aby všechny ty nánosy odešli. Možná cítíte, že vám něco schází, něco, co ukojí duchovní žízeň. Možná už je čas to břemeno shodit, které tak tíží. Je tu Ježíš Kristus a jeho voda života, kterou nabízí každému z nás. Nezaleží na tom, co jsme udělali a jak temná je naše minulost. Bůh nám nabízí odpuštění, které nás zbaví našich vin a nabízí to zadarmo. Chce, abychom se napili vody, kterou nám dává. Ježíš řekl: „Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ (Jan 7,38) Nabízí nám, že živá voda bude součástí našeho nitra a uzdraví všechno, co je v hlubinách naší duše. Když Ježíš mluví o vodě, myslí tím Ducha svatého, kterým chce v nás přebývat a uzdravovat zevnitř, chce zaplnit tu duchovní prázdnotu, která je v nás.
Možná si také uvědomujete tuto prázdnotu. Možná jste jako ta žena, která si neví rady se svým životem. Možná nejste spokojeni se svým životem. Uvědomujete si potřebu být uzdraveni. Není nic lehčího než nabrat zadarmo z vody života. Stačí si uvědomit, že ne vždy jednáme v souladu se svým svědomím, že jsme jen chybující lidé. Uvědomit si, že je tu moc, která může změnit naše životy, abychom žili v hojnosti, abychom žili v pravdě a lásce. Ježíš nám nabízí, abychom přišli k němu a On nám dá odpočinou a povede nás, jak správně žít v lásce.
„Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu. To, co na vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinutí své duše.“ (Matouš 11,28-30)
S láskou
Miroslav Křepinský