Ještě jsem to nikdy nedělal, ale je to pro mě milá povinnost. Můj přítel a kamarád Ríša Štěpánek po knize Vzdát můžeš zítra, křtí svou novou knihu – otisk. A Alfred Strejček a já máme tu přednost býti kmotry…
Být kmotr takové knihy to je velká zodpovědnost. Když jsem přemýšlel o tom, co ve mě slovo Otisk evokuje, co pro mě znamená, a procházel jsem si všemi možnými „otisky“, pochopil jsem, že pro můj život jsou důležité, když to hodně zjednoduším – tyto čtyři otisky.
- ten první je otisk dětství…
Asi celý život budu vzpomínat na krajinu mého dětství, na to pomezí Valašska, Slovácka a Slovenska, na rodiče, na sourozence, spolužáky, školu i kostel, a kolem všechny ty louky a lesy, všechny ty tetičky a kroje, hody a tvrdou práci na poli a s tátou na stavbách. Na všechny ty písně, které tam žijí a také na první lásky. Nesmazatelný otisk dětství, kam se pořád vracím. Jsou to jakoby kořeny, s kterých pořád žiji a čerpám. Měl jsem štěstí, že to byl dobrý otisk. A až teď s léty si uvědomuji hloubku tohoto otisku, a to i u druhých lidí. Když doprovázím ty starší souputníky, ať už jsou kdekoliv v nemocnici – mnozí, a skoro většina si nepamatuje, co měli před hodinou k obědu, ale z dětství se jim vybavují slova, pocity, barvy, místa, lidé, pohlazení a… je jim dobře.
A uvědomil jsem si, že ten, kdo měl to štěstí a měl krásné dětství bude mít s velkou pravděpodobností i hezké stáří. Když tedy dopřejeme našim dětem harmonické dětství, dáme jim dárek na dobu, když už tady nebudeme, tedy když už jim žádné dárky dávat nebudeme moci. A možná až tehdy si to uvědomí a… třeba poděkují. Otisk dětství.
- ten druhý otisk je otisk dospívání a dospělosti…
A myslím, že každý z nás zažil zranění a stoupl mu někdo na palec, ale věřím, že i každý z nás měl štěstí na lidi, které potkal na své cestě. Vždy se tam někdo objevil. Ve školách – základních, středních, vysokých, při sportu, při hudbě, při různých zájmových aktivitách i tam, kde jsme pracovali. Já jsem měl štěstí na učitele a byly tam výjimeční lidé. A každý se otiskl do mého života, protože můj život byl jako horký vosk, který neustále chtěl poznával a přijímat.
Já si vzpomínám na prof. Jara Křivohlavého, bylo to v Brně – v rámci mého dvouletého studia manželského a předmanželského poradenství – řešili jsme tehdy Krize v manželstvích. A celou dobu povídal pan profesor a pak někoho napadlo, že by mohla k tomu něco říct i jeho žena, která tam zrovna byla. A „Jaroušek“ ji uvedl a řekl: „Já to musím studovat celý život a ona to od Pána Boha.“ A ona moc nechtěla a pak přece jenom vstala a řekla: „Já na to mluvení moc nejsem, ale Jaroušek ví, že co nevyhladí, to nevytluče.“ …A já jsem zapomněl na to, co pan profesor mluvil celý den, ale celý život si pamatuji na těchto pár slov, která jsou tak hluboká a platí všude v mezilidských vztazích. Co nevyhladíš láskou, trpělivosti, pochopením to nevytlučeš.
A pak se otočíte a zjistíte, že už jste rodiči, učiteli, pastory, dospělými lidmi a že už vy máte učit a předávat a nazval jsem tento další Otisk – otiskem s přesahem.
- otisk s přesahem, tedy otisk našich životů, který jde dál – k lidem žijícím během našeho života, ale směřuje ještě dál – až za náš život…
A vzpomněl jsem si na Izrael, na horu Gerazim a na Samaritány. Byli jsme na této hoře, v takové malé vesničce v také budově něco mezi synagogou, kostelem a muzeem. A povídal nám bratr velekněze. Oni nemají prezidenta, oni mají velekněze. A ten je představitelem všech Samařanů, kterých je kolem 900, jeden z nejmenších národů, žijí na dvou místech Izraele a on nám povídal o jejich historii, Písmu – Samaritánskému Pentateuchu, náboženství zemědělství, jeho cestách po celém světě a publikační činnosti a pak řekl na závěr nádhernou věc.
Před dvěma tisíci lety Pán Ježíš vyprávěl podobenství s tímto úvodem: Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí,“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‘Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.’ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (Luk 10:25-37)
„Ježíš tehdy ukázal na Samařana, jako na milosrdného Samařana“, říkal ten muž, a ten příběh už dva tisíce let žije v našem národě a rodiče se snaží vtisknout svým dětem tato slova – Svět kolem nás, nás musí znát jako milosrdné Samaritány. A oni tak žijí v mnoha oblastech, například jejich ženy, když mají „své dny“ jsou osvobozeny od jakékoliv práce od všech povinností, od všech starostí. Milosrdní Samaritáni. Jeden příběh, jedno podobenství, jedna postava a její chování, které Pán Ježíš vyzdvihne ovlivní celý národ na dva tisíce let. A to je jen jeden nenápadný národ. Ten vliv tohoto vypravěče podobenství je nepředstavitelný. – To je Otisk s přesahem. A tím se dostávám ke 4. otisku.
- otisk věčnosti – Boží otisk ve mě
Protože, ten, který tehdy vyprávěl toto podobenství také řekl: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.“ (Jan 17:3). Život věčný je v tom, že Jej poznáme, protože pokud Jej skutečně poznáme, nemůžeme jinak než si Jej zamilovat a toto hluboké přátelství se otiskne do našich životů a možná ještě dál… Otisk dětství, Otisk dospívání a dospělosti, Otisk s přesahem, Otisk věčnosti. A myslím, že tato kniha – Otisk – má potencionál všech čtyř otisků a já ji přeji, aby našla dost horkého vosku v lidských srdcích. I nám všem přeji dost horkého vosku, aby Láska, která se narodila a kterou si budeme připomínat se otiskla i do našeho srdce a v něm zavládl Pokoj. Přeji požehnané a pokojné svátky.
Rosťa Homola
oddělení spirituální péče – nemocnice Písek