Možná, že někteří z vás viděli film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, který vypráví o Desmondu Dossovi, jenž se rozhodne za druhé světové války narukovat do armády jako zdravotník. Podle svého přesvědčení se rozhodl, že bude dělat zdravotníka bez zbraně, protože nechtěl nikoho zabít, ale naopak chtěl životy zachraňovat. Byl za to šikanován a hrozilo mu vyloučení z armády. Dokonce byl předvolán před válečný soud, kde se ho naštěstí zastal jeho otec, který byl hrdinou první světové války. Soud uznal, že může službu vykonávat bez zbraně. Nic méně byl stále šikanován ostatními vojáky u jednotky, ve které sloužil.
Posměchu si užil hodně až do chvíle, kdy v bitvě o Okinawu šlo do tuhého, kde bojovali na jednom útesu. Když jednotka vylezla na útes, začalo peklo. Japonci je začali ostřelovat děly. Ten, kterému se stále posmívali, najednou začal jednat. Když byla jednotka zdecimovaná, neozbrojený Desmond pět hodin v kuse odtahoval před nosem Japonců jednoho raněného po druhém. Pak je pomocí provazů spouštěl dolů z útesu. Je nepředstavitelné, jak to dokázal. Jeden ze zraněných mu zachránil život, když zastřelil z pistole Japonce, který chtěl Dosse zabít, ale kulky létaly kolem neozbrojeného medika dál. Pět hodin v palbě, 75 zachráněných životů, Doss byl zcela vyčerpán, přesto se modlil: „Pane Bože, ať zachráním ještě jednoho!“ Raněné nakonec spouštěl ze srázu dlouho do noci holýma rukama.
Často od lidí slyším: „Kdyby opravdu existoval Bůh, nedovolil by taková zvěrstva.“ Otázka je, proč tedy Bůh dopouští zlo? Mohl by ho zastavit? Proč to neudělá?
Mohl by Bůh zamezit těm, co páchají zlo, aby ho činili? Určitě by mohl. Podívejme se na to, co by to přineslo. Vezměme třeba vrahy. Bůh by je zastavil, ovládl, zmocnil se jejich svobodné vůle, rozhodování a konání a vnutil by jim naprostou poslušnost k Jeho vůli, v tomto případě – nezabiješ. Ale zlo by se ještě zcela nevyřešilo… A kdo bude dál na řadě? Nebylo by to dobré udělat i se zloději, s lháři, s cizoložníky, s pomlouvači a dalšími? A ruku na srdce, kdo z nás někdy nezalhal nebo nepomlouval? Mnoho lidem jsme tím ublížili a mohl za to Bůh, anebo to bylo naše rozhodnutí zalhat? Neseme za to odpovědnost my, nebo Bůh? Kdo se k tomu rozhodl? Nepřesouváme náhodou zodpovědnost našich činů na Boha? Chtěli byste žít ve světě, kde je vynucena naše poslušnost ztrátou naší svobodné vůle? Chtěli byste být bezduché těla bez schopnosti osobního rozhodnutí? Bůh by to mohl udělat, ale to je v rozporu s Jeho charakterem. Bůh je láska a láska do ničeho nenutí. Láska k Bohu a k lidem se v nás nedá vynutit. Bůh nám dal svobodnou vůli a plně ji respektuje. Je na mně, jestli se rozhodnu pro lásku, nebo pro zlo.
Jak by to asi vypadalo ve světě, kde by byla vynucena naše poslušnost? Byl by prostor pro vztahy, které stavíme na lásce? Já bych tedy ve světě slepé poslušnosti žít nechtěl. Svádíme zlé věci, které se dějí ve světe na Boha, ale kde je naše zodpovědnost. Každý náš čin přináší důsledky ať už ty dobré, nebo zlé. Každý má svobodu se rozhodnout, co bude činit, jestli druhým ubližovat anebo jim pomáhat. Desmond Doss se rozhodl, že nebude zabíjet, byl poslušen desatera, tak jak nám nařídil Bůh. Nečinil to z důvodu, že by to Bůh vynucoval, ale z důvodu lásky k Němu a ke svým bližním. Nechtěl zarmoutit Boha zabíjením jeho dětí a nechtěl zarmoutit ani rodiny těch vojáků, ale naopak je chtěl zachránit.
„Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“ (1. list Janův 2,1-11)
Ježíš Kristus nám šel příkladem a ukázal nám, že to jde a že nemusí být na zemi zlo, pokud budeme jednat v souladu s láskou. „Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás“ (Jan 13,34) Není to krásné? Bůh nám dal všechno, co potřebujeme k životu v lásce. Dokonce věděl, že je nad naše síly se dostat z hříšného života, a tak nám poslal jediného Syna, aby nás zachránil. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) On nám může pomoci překonat naše nedostatky, naše hříchy, díky jeho uzdravující mocí.
Je na nás, jestli se rozhodneme páchat zlo, anebo nikoliv, tak jako se rozhodl Desmond Doss. Co víc chceme od Boha? Dal nám všechno, abychom žili v lásce. Možná bychom měli přestat obviňovat Boha za to, co se děje špatného ve světě, a převzít zodpovědnost za své životy. Bůh nám nabízí, že nám pomůže žít v lásce. Otázka je, zda mu to dovolíme? Bůh se rozhodl zahraňovat stejně jako Desmond. Jak se rozhodneš ty? Zachraňovat…?
Miroslav Křepinský
